Zatímco tradice polévání nováčků kečupem a hořčicí, potápění do sudu s vodou, házení do vody po prvním sóle a další vynalézavé způsoby, jak zvýšit tělesnou a duševní odolnost pilotů mě příliš nezaujala i když rozumím jejímu přínosu a jsem rád, že v době nejrůznějších žalob za pravdivou kritiku a poplácání po zadku existuje ještě několik ostrůvků normálnosti, kde člověk může prokázat statečnost a smysl pro humor, různé obřady jako otvírání a zavírání oblohy, hangárpárty, letecké čarodějnice, vánoce, silvestr a závody v přesnosti přistání, bombardování cíle botou, v nejlépe zaletěném okruhu, akrobatické i přeletové závody, spojené s večerním setkáním s leteckými příběhy a písněmi jsem si vždycky užíval a moje housle u toho nikdy nechyběly.
Začne se nejdřív běžnými táborákovými a leteckými, s přibývajícími hodinami a tvrdým alkoholovým opojením repertoár zdrsní a po těch nejsprostších veledílech, co už by ani dlaždiči nedávali, dojde na Bacha, Mozarta, Brahmse, Mendelssohna..
Bůh plachtařů Termoska patří k nejsympatičtějším bohům, s jakými jsem se seznámil a nikdy ho nezapomenu při kroužení poprosit o pořádný stoupák a hodně kumulů.