Létání se věnuji od roku 2006, od 2011 na oldtimerech, od 2012 akrobatickému, od 2013 výcvikovému jako instruktor Glider Aerobatic Club – GAC Benešov, jehož ředitelem je Miloš Ramert.
SPL-FI – pilotní průkaz 2011, vyšší pilotáž 2012, lyže 2013, instruktor 2013, svah 2014, celkový nálet 440 hodin / FI 120 hodin
2013 Kolínský pohár 3. místo
2014 Mistrovství ČR v akrobacii 1.místo, Kolínský pohár 1. místo
L-13, L-23, L-13AC
Twin-II
VT-16
ASK-21
LG-125
VSO-10
DG-1001
L-13SE
Od dětství jsem chtěl létat, kdo by nechtěl být v 80.letech kosmonautem a stíhačem? Zbytečně jsem se nechal odradit poradkyní na ZŠ, která mi vyjmenovala všechny skutečné i smyšlené obtíže, které by mi to přineslo, místo, aby mi řekla, co udělat, aby mi to vyšlo. Též mne mrzí, že jsem se nikdy kromě hraček nevěnoval důkladně leteckému modelářství (to by mi pomohlo s pochopením aerodynamiky, stavby letadel a jejich pilotování víc, než jakákoliv učebnice) a moje zaujatost proti armádě mezi muzikanty značně rozšířená – tam bych přišel k leteckému průkazu bezplatně a v nejvyšší kvalitě. Hudba mě zcela pohltila a na létání jsem zapoměl. Až první turné do Namibie, JAR a USA, která se uskutečnila letecky (nejvíc jsem si užil B 747 SP, kde se v 90.letech dal navštívit po celý let volně přístupný kokpit) a návštěva leteckého muzea v Nevadě mi připoměla, že touha stále trvá.
První příležitost se mi naskytla na letišti v Hradci Králové, kde jsem si v pauze mezi hraním koupil akrobatickou vyhlídku na L-23, abych viděl, jak to snáším. A pak jsem se pilota, kterého jsem potkal ve vlaku do Černošic, zeptal, co a jak. Poslal mě do Bubovic, že se tam dodržují předpisy a tam jsem také absolvoval základní výcvik na navijáku na L-13. Instruktoři Martin Doněk zvaný Paleček (technik aeroklubu), Petr Hodulák (dopravní pilot, ale i kytarista a zpěvák leteckých písní, organizátor a moderátor leteckých zábav), Miloš Matějka (dopravní pilot) a František Rus – samí inženýři strojaři, vynaložili všechny své síly, aby mně, humanitnímu kreténovi, dostali do hlavy a do rukou alespoň to základní minimum – jak nezabít sebe a ostatní.
O další můj vývoj se v GAC Benešov postaral Miloš Ramert se svým početným teamem instruktorů – nejdřív přeškolením na další typy, dřevěné historické (Orlík a Šohaj), akrobatické (L-13 AC, Twin II s přezdívkou Betonová labuť, ASK 21 a DG 1001) a výkonnou přeletovou VSO-10, zvanou Vosa. Následoval výcvik vyšší pilotáže a účast na závodech, kde jsem postupně v kategorii Sportsman prosákl z posledních míst na první – poté, co všichni, kteří mě poráželi, odešli do vyšších kategorií.
Následoval instruktorský kurz – občas dochází k absurdním situacím, kdy můj žák, který se po letech rozhodl obnovit si kvalifikaci, má nalétáno jako vojenský, nebo dopravní pilot stokrát víc, než já a vyučuje víc on mě, než já jeho. Po jeho absolvování se už také nemůžu moc vymlouvat, že nevím, jak se skládá hangár, rozebírají a skládají letadla, co je v posledních výmyslech EASY, jaký transporťák se používá pro jaké letadlo, jaké auto a jaký řidič s ním smí jet, dokdy je třeba vyměnit v letadlech všechna rádia a koho smím posadit dopředu a koho jen dozadu. Občas si říkám, jestli to za to stálo.
Nejkrásnější totiž jsou a vždycky budou přelety.
Nastoupání do 1200m, při dobré viditelnosti rozhled po celé české kotlině od Šumavy po Krkonoše, 6 minut akrobacie – výkrut, zvrat, přemet, překrut, souvrat, let na zádech, zatáčka o náklonu 60° při rychlostech až 260 km/h a přetížení až 6G je zážitek srovnatelný s letem ve stíhacím letadle.