Pro uskutečnění hudebních představ prostřednictvím nástroje je třeba si osvojit pohyby, kterými se rozeznívá. Učím každého, na věku ani na dosažených schopnostech nezáleží. Vycházím z tradice velkých houslistů, kterou mi předali prof. Bohumil Kotmel st. (David Oistrach, Nathan Milstein, Viktor Pikajzen), Jindřich Pazdera (Leonid Kogan) osobně a kterou jsem si doplnil vlastním hledáním a pozorováním (Jasha Heifetz, Gidon Kremer, Anne Sophie Mutter, Hilary Hahn, Jicchak Perlman, Rinaldo Oláh). V metodice jsem byl ovlivněn Kató Havas, Ivanem Galamianem, Jaroslavem Foltýnem, Evou Bublovou, Alexandrem Shonertem. Zabývám se především funkcemi rukou a jejich případnou rehabilitací, probouzením hudební a zvukové vynalézavosti, intonační a rytmické přesnosti, nepředepisuji nikomu jak to má dělat, ukazuji cesty, nenutím po nich chodit. Zásady dobré hry na houslích lze uplatnit na všech ostatních smyčcových nástrojích, řada z nich i na hudebních nástrojích vůbec. V parafrázi malíře Salvadora Dalího – nejprve se naučte hrát jako staří mistři, pak čiňte, co se vám zlíbí – budete vždy respektováni.

Strunné nástroje, které učím – housle, viola, viola d’amore, erhu, středověká fidula, malá harfa.